Už znáš Vesmír i sám sebe, na obojí se dokážeš správně dívat. Pochopil jsi, že dokážeš cokoli vytvořit, aniž se u toho nadřeš, protože tvoření funguje samo, bez tvého přičinění. Naopak, jakmile se začneš „snažit pomáhat“ řešit něco „tam venku“, všechno jen zkomplikuješ. Nabízí se otázka, proč na světě jsi, co se tu po tobě chce.

* * *

Řečeno jednou větou, chce se, aby ses čím dál víc blížil přirozenosti. Čím víc jí v sobě máš, tím víc se životem bavíš a věci ti fungují. Jde tedy o to v sobě přirozenost rozvíjet a její principy používat k dosahování svých cílů a plnění si svých přání. Žít jednoduše a spokojeně, dělat, co tě baví a užívat si život. To je smyslem naplněného života.

S tím souvisí i chuť sám sebe překonávat (bez toho by tě život nebavil). Dokázat si za svými cíli a touhami jít. Abys byl spokojený, musí být jedním z tvých hlavních cílů žít tam, kde chceš žít, být tím, čím chceš být a mít vše, co chceš mít. Nemuset se v ničem pro tebe podstatném omezovat. To je smyslem každého života a Vesmír je tu od toho, aby ti to dokázal splnit. Stačí na to myslet, pracovat na sobě, a on se o zbytek postará.

Důležité je to „pracovat na sobě“. Ať chceš cokoli dokázat, musíš za tím jít tím, že na sobě budeš pracovat. Práce na sobě je jedinou tvojí starostí ve spolupráci s Vesmírem. Zbytek, tedy vše „okolo“, vše „tam venku“, zařídí on. Prací na sobě se musíš dostat do stavu, kdy to, co si přeješ, po čem toužíš, co manifestuješ, co si vizualizuješ, už dělat nebo mít můžeš. Vždy to takto funguje, musíš se sám stát vhodným prostředím, kde to, co si přeješ, může a bude fungovat, budeš s tím kompatibilní, v souladu. V tom spočívá tvá práce na sobě. Nemůžeš být překladatelem, dokud dobře nepoznáš cizí jazyk. Nemůžeš být hokejistou a neumět vše, co hokejista umět potřebuje. Ale nejen to. Nemůžeš být bohatý a přitom se tak necítit. Šťastný a necítit se tak. Nemůžeš chtít, nic, co s tebou nesouzní, s čím nejsi v souladu, co sám nesplňuješ. To nikdy nebude ani nemůže fungovat. Musíš se nejdřív jako bohatý cítit, a pak i bohatý budeš, o to se už nebudeš muset vůbec starat, svět se ti sám ve všem, co do něj vyzařuješ, přizpůsobí. Nemůžeš chtít zralého, šikovného, spolehlivého partnera a sám takový nebýt. Nemůžeš chtít být zdravý a přitom se tak necítit.

Všeho můžeš dosáhnout, všechno můžeš mít, ale musíš chápat, že to je a bude o práci na sobě, která spočívá v tom dostat sám sebe do stavu, který tvému záměru odpovídá. A to tě musí bavit. Nebaví-li tě chodit na tréninky, zapomeň, že to někam dotáhneš. Nikdo ani po tobě nechce, aby ses životem protrápil, proto má smysl dělat jen to, co tě skutečně baví. A chápat, jak to tu funguje. Že vše je jen odrazem tebe samého, toho, jaký jsi uvnitř, jak se na věci díváš, jak je vnímáš. Vše, co v sobě vybuduješ, ti bude sloužit, okolní svět se tomu už automaticky přizpůsobí, protože to budeš vyzařovat. Vyzařovat co umíš,jaký jsi a na co už máš.

Pokud ti něco v životě nefunguje, je to zase ten stejný princip – zapracuj na sobě a změň sám sebe, své vyzařování. Ale hlavně – udělej si z toho zábavu. Netrap se tím. Těš se z toho, že máš svůj cíl, jak k němu postupuješ, jak se zlepšuješ, že vůbec něco pro sebe a splnění svých cílů a přání děláš. Že nesedíš jak pecka, nenadáváš na svět a neutápíš se ve své sebelítosti. Protože tohle dělají všichni ti, kdo pro sebe nechtějí udělat vůbec nic. Oni by jen chtěli mít a umět to, co mají a umí ti, kdo něco dělají. Ale dělat to se jim nechce, protože to vnímají jako otravu. Budeš-li práci na sobě vnímat jako nutné zlo, máš to v hlavě pomotané a změň to.

* * *

Řada lidí jde životem správně, aniž by tušila, jak to tu chodí. Mají přirozené principy v sobě, fungují jim, proto nepotřebují chápat, co stojí na pozadí jejich úspěchu. Stačí jim fungovat tak, jak jsou zvyklí, necítí potřebu se o tom dozvídat víc. Pak je tu ale stejná spousta jiných, kteří právě tyto principy nastudovat musí a prací na sobě je v sobě rozvinout. Má to pro ně zásadní význam.

Spoustě lidí brání v cestě za jejich sny strach. Nevěří si, necítí se bezpečně, případně dělají pořád něco, ale výsledky nepřicházejí. Ti potřebují ze všeho nejdřív vyřešit své vnitřní boje, které svádějí, svůj způsob myšlení, který je nutí dělat věci, které nejsou potřeba a brání jim dělat to, co naopak potřeba je. Potřebují pochopit, čím jsou a jak svět funguje, aby našli vše, co dosud hledají v okolí, sami v sobě. Pevnou půdu pod nohama, spoléhat se sami na sebe a důvěřovat si. Věřit svému vyzařování, za ničím se nehonit a nechat vše k sobě přicházet. Musejí se zbavit pocitů závislosti, strachu překonat sami sebe, vybudovat v sobě ochotu vstupovat do neznáma, akceptovat změny, chápat, že se nikdy nic zlého neděje, nepřivolávat si katastrofy.

Poznání sebe samého tě dovede mnohem dál, než ke zbavení se obav a k soběstačnosti. Dovede tě k pochopení, že vše je stejné a že tedy cokoli dokážeš. Je úplně jedno, co si přeješ, protože to vždycky můžeš mít nebo tím být a vždy za tím bude stejný princip, jakým k tomu dospěješ.

Vědět, že jsi neomezený, že ti nic jiného než ty sám nestojí v cestě, je stěžejní. Stejně jako chuť překračovat své strachy, naučit se před nimi necouvat, ale namísto toho se s nimi konfrontovat, je zásadní a nutná dovednost, kterou musíš uplatnit v každé zlomové situaci, kdy musíš potvrdit, že na to máš a že chceš jít dál. Jinak se zastavíš uprostřed cesty, podlehneš iluzi. I stavění se svým strachům je potřeba správně chápat. Nikoli jako „průšvih“ nebo komplikaci, ale jako zkoušku. Zkoušku, že se nebojíš, že do toho jdeš. Nehrozí ti nikdy nic než jen strach sám jako takový. Naučíš-li se svým strachům stavět, změní se časem strach v radost. Skutečně, takhle se to úplně otočí. Budeš strach vnímat přirozeně, pozitivně, jako výzvu. Budeš jej vítat, řekneš si: „Hurá, je tu šance se posunout. Díky za ni.“

Tvá neomezenost tedy spočívá ve dvou aspektech. Prvním je vědění, čím jsi, čím je svět a jak spolu ve vzájemné harmonii můžete fungovat. Druhým je správné přistupování k výzvám a ke svým strachům. Obojí tímto seriálem zvládneme.