Doba trvání:

• minimálně 4 týdny (28 dní) denně
• časová náročnost: 5 minut

Úkol:

• každý den, ideálně někdy hned po ránu, si několik minut vizualizuj sebe v prostředí Vesmíru jako "tvořivé vědomí uprostřed nekonečného pole materiálu pro tvé tvoření". Naučíš se vnímat svět svým vnitřním = skutečným pohledem (více o tom v tomto 6. článku seriálu "Člověče, poznej se").
• jak na to: zavři oči a představuj si, že vše kolem tebe je pouze nekonečné pole energie — čili žádné předměty, žádní lidé, nic takového. Takový je totiž skutečný pohled na tebe a tvé okolí, zbavené všech klamavých představ a zdání. Jsi neomezené vědomí obklopené nekonečným polem materiálu, z nějž dokážeš svými myšlenkami cokoli vytvořit 

Cíl:

• odnaučíš se rozlišovat
• zbavíš se svých předsudků, s nimiž na okolí ještě hledíš
• zbavíš se ovlivnitelnosti okolím
• vybuduješ v sobě stav neomezené tvořivosti
• pochopíš, že veškeré tvé okolí, ať vypadá jakkoli, vždycky pouze reaguje na tvé vyzařování
• uvědomíš si svou neomezenou tvořivou sílu
• tento stav je vstupenkou do neomezeného života

Tipy:

• důležitá je pravidelnost (ideálně denně aspoň chvíli) 
• a pohoda (udělat si na to náladu, chuť, těšit se na to, vidět v tom zábavu i přínos)
• pod pojmem "vizualizace" nehledej potřebu něco přímo vidět; každému to funguje jinak, někdo má skutečné obrazové vize, jiný nevidí nic, ale v duchu tiše mluví, popisuje svou vizi apod.; dělej to tak, jak ti to vyhovuje, jak je to tobě přirozené
• před vlastní vizualizací je dobré se co nejvíc uklidnit, párkrát se třeba zhluboka nadechnout a vydechnout, cítit se v pohodě; proces je pak intenzívnější a účinnější
• ideální čas pro vizualizace je hned po ránu nebo před spaním; jejich obsah v tobě žije celý den/noc
• vizualizovat ale můžeš i kdykoli přes den, kdy nic jiného neděláš (např. cestou v hromadném dopravním prostředku)
• do ničeho se nenuť; dělej to jen když na to máš chuť
• čím víc si budeš uvědomovat, jakou to má pro tebe hodnotu, tím víc tě to bude bavit a lákat

Doba trvání:

• minimálně 4 týdny (28 dní) denně
• časová náročnost: 2 minuty

Úkol:

• každý den, ideálně někdy hned po ránu, projet tohleto kolečko činností:
1. z Tarotu Člověče, neboj se si vytáhnout kartu s otázkou "Jaká je má karta na dnešní den?" a celou si ji přečíst; Tarot je dostupný i online zde: http://tarotonline.clovecenebojse.cz
2. ze seriálu Člověče, poznej se si vytáhnout kartu s otázkou "Co si mám teď uvědomit?"; karty jsou dostupné i online zde: http://poznejseonline.clovecenebojse.cz/
3. totéž udělat na stránce Zápisník vesmírného šampióna: http://vesmironline.clovecenebojse.cz/

Cíl:

• rozvíjet své podvědomí směrem k přirozenosti
• naučit se věnovat svým cílům pravidelně a efektivně (a bavit se u toho)

Volitelné:

• Tarot Člověče, neboj se používej vždycky kdy cítíš, že něco řešíš, něco se v tobě odehrává, nějak se rozhoduješ, cítíš se nepříjemně, nevíš si rady, potřebuješ si něco vyjasnit, povzbudit se, hledáš na něco odpověď — udělej si z něj spolehlivého společníka, zvykni si s ním běžně denně pracovat

Tipy:

• důležitá je pravidelnost (ideálně denně aspoň chvíli) 
• a pohoda (udělat si na to náladu, chuť, těšit se na to, vidět v tom zábavu i přínos)
• vystříhané kartičky nosit u sebe a číst si v nich když je příležitost (na záchodě, ve frontě, v tramvaji...)
• ideální čas pro čtení je hned po ránu nebo před spaním; jejich obsah v tobě žije celý den/noc
• do ničeho se nenuť; klidně si přečti za den karty i víckrát, ale jen když na to máš chuť
• čím víc si budeš uvědomovat, jakou to má pro tebe hodnotu, tím víc tě to bude bavit a lákat

Doba trvání:

• minimálně 4 týdny (28 dní) denně
• časová náročnost: 10 minut

Úkol:

• přečti si nejdřív 6. článek seriálu Člověče, poznej se 
• pak si každý den chvíli zkoušej vizualizace, které jsou v něm popsány

Cíl:

• naučit se vizualizovat = pracovat se svými vizemi
• začlenit vizualizace do svého každodenního života
• naučit se vnímat svět a všechno dění v něm skutečným pohledem, zbaveným všech zdání a klamů
• přestat rozlišovat
• zbavit se ovlivnitelnosti a předsudků
• uvědomíš si svou tvořivou sílu, a následně ji začít rozvíjet

Volitelné:

• můžeš trénovat i další vizualizace, např.:
• vizualizuj si sebe jako vysílač informací, který neustále vysílá
• vizualizuj si lidi jako úplně neutrální body ve Vesmíru, které nemají žádné vlastnosti, pouze ty, které jim ty sám přisoudíš a oni se podle nich k tobě chovají
• vizualizuj si peníze jako energii s informacemi o jejich množství, vztahu k tobě...
• vizualizuj si zdraví jako nekonečný neustávající proud energie, který tebou zcela volně proudí
• vizualizuj si své tělo, všechny jeho části, orgány, tkáně jako proudící energii s informacemi o jejich kvalitě, vlastnostech, stavu...
• vizualizuj si Vesmír jako pole lásky; každý bod vesmíru je naplněný láskou, kterou jej vyživuje; jsi obklopený láskou ze všech stran, nic jiného než láska ani neexistuje
• vizualizuj si nějaké své přání jako výsledek = stav, kterého chceš docílit; prožívej tento stav s lehkostí, ale hluboce, posiluj jej v sobě, užívej si toho, jako by se to už stalo; potom tuto vizi opusť a věnuj se každodenním činnostem; kdykoli se ti vrátí myšlenka na tvé přání, dodej jí sílu tím, že se potěšíš pomyšlením na výsledek a nezlomitelnou důvěrou, s jakou jej očekáváš

Tipy:

• důležitá je pravidelnost (ideálně denně aspoň chvíli) 
• a pohoda (udělat si na to náladu, chuť, těšit se na to, vidět v tom zábavu i přínos)
• ideální čas je hned po ránu nebo před spaním; žije to pak v tobě celý den/noc
• do ničeho se nenuť; klidně si přečti za den karty i víckrát, ale jen když na to máš chuť
• čím víc si budeš uvědomovat, jakou to má pro tebe hodnotu, tím víc tě to bude bavit a lákat

Doba trvání:

• minimálně 4 týdny (28 dní) denně
• časová náročnost: 20 minut

Úkol:

• každý den aspoň jednou v klidu přečíst karty Člověče, poznej se
• karty najdeš online tady (klikáním přímo na obrázek karty jimi postupně procházíš) a dole je i odkaz na jejich stažení ve verzi pro tisk na A4ku

Cíl:

• dostat obsah karet do podvědomí každodenním opakováním
• začneš přirozeně myslet
• vybuduješ si tím neomezené podvědomí, dokážeš si pak plnit cokoli budeš chtít

Volitelné:

• ke každé kartě existuje i článek, který její téma podrobněji rozvádí.
  Články ke kartám Člověče, poznej se najdeš zde: http://wlashack.blogger.cz
  (viz menu vpravo, sekce Seriál: Člověče, poznej se);
  
  Poznámka: články teprve postupně vznikají

Tipy:

• důležitá je pravidelnost (ideálně denně aspoň chvíli) 
• a pohoda (udělat si na to náladu, chuť, těšit se na to, vidět v tom zábavu i přínos)
• vystříhané kartičky nosit u sebe a číst si v nich když je příležitost (na záchodě, ve frontě, v tramvaji...)
• ideální čas pro čtení je hned po ránu nebo před spaním; jejich obsah v tobě žije celý den/noc
• do ničeho se nenuť; klidně si přečti za den karty i víckrát, ale jen když na to máš chuť
• čím víc si budeš uvědomovat, jakou to má pro tebe hodnotu, tím víc tě to bude bavit a lákat

Škola vesmírného šampióna je špičkové mentální fitness centrum. Najdeš tu všechno, co k vybudování neomezenosti potřebuješ ve formě konkrétních cvičebních programů. Vyber si takové, které ti sedí, a ty používej nebo je vzájemně kombinuj. Pamatuj hlavně na základní pravidlo vesmírného šampióna:

Vším, co dělám, se musím bavit.

Pokud jej dodržíš, půjde ti všechno samo a bude to v tobě generovat samé příjemné pocity, které jsou magnetem na čím dál úžasnější zážitky.

Můžeš sem chodit kdykoli chceš nachytat inspiraci a pak samostatně trénovat kdykoli a kdekoli se ti bude chtít. Osvědčená místa pro trénink jsou třeba postel, záchod, fronta v samoobsluze, cesta veřejným dopravním prostředkem apod. Obecně řečeno — chvíle, kdy se jiní nudí, ty vyplníš makačkou na sobě.

Škola vesmírného šampióna využívá produktů, které sami vyvíjíme, testujeme a nabízíme. Můžeš je samozřejmě používat podle vlastní libosti, neber zde uváděné projekty jako nějaká dogmata. Jsou to jen vyzkoušené tipy, jak to dělat efektivně.

Produkty, se kterými v naší škole pracujeme jsou tyto:

• Tarot Člověče, neboj se — lze koupit v každém větším knihkupectví nebo online v eshopu.
  K dospozici je i online verze.
• Seriál Člověče, poznej se — v současnosti je dostupný pouze online.
• Seriál Deník vesmírného šampióna — v současnosti je dostupný pouze online.
• Články na tomto Blogu s adresou http://wlashack.blogspot.cz.

Společným rozcestníkem ke všem produktům je stránka http://www.clovecenebojse.cz. U levého okraje jsou tlačítka vedoucí ke všem produktům a vpravo dole je i odkaz na Facebook.

Bav se, rozvíjej a pamatuj, že Vesmír ti fandí.

Tato karta je součástí online seriálu
Člověče, poznej se

Abys mohl se svými omezeními pracovat, musíš dokázat jejich projevy v prvé řadě jasně identifikovat. Kdo to neumí, marní čas i energii tím, že zmateně jedná i přemýšlí a tím bloudí v začarovaném kruhu, ve kterém může klidně strávit i celý život. Přitom pochopit a identifikovat svůj blok je úplně jednoduché. Dnešní článek je přesně o tom a řekneme si v něm vše potřebné.

Každé tvé omezení se jmenuje předsudek. Jiná omezení než vlastní předsudky neexistují. Předsudek je zkreslená podvědomá představa, kterou sis o něčem kdysi v minulosti vytvořil (sám o sobě, o jiném člověku, o lidech obecně, o vztazích mezi lidmi, o sexu, o penězích, o světě a jeho fungování, o práci, o každodenních situacích..., o čemkoli). Od té chvíle ji v sobě nosíš a z jejího úhlu se na danou věc díváš pokřiveným pohledem — vidíš něco jinak než jaké to skutečně je. Co ti normálně slouží ti díky tomu sloužit přestává. Obvykle v sobě člověk takovýchto zkreslených představ nosí mnohem víc než jen jednu.

Při každém tvém setkání s něčím, co vnímáš nepřirozeně, se v tvé mysli spustí a odehraje řetězová reakce — scéna. Tvůj uložený obraz se automaticky probudí a zahalí realitu fikcí. A na tuhle zkreslenou fikci ty vzápětí zareaguješ — začneš se pak třeba cítit nepříjemně, nebo začneš něco/někoho/sebe s něčím/někým srovnávat, něco/někdo ti začne vadit, začneš situaci v duchu nebo i nahlas komentovat, posuzovat, hodnotit, automaticky něčemu/někomu začneš přisuzovat nějaké vlastnosti apod. Jinak řečeno — tvá podvědomá představa v tobě ožije a vytvoří z klidné situace drama. Tvůj omyl je tedy v tom, že nereaguješ na to, co se skutečně děje, ale na svou představu o tom.

Stavebními prvky každého scénáře jsou tvá přesvědčení, z nichž se odvine tvůj vztah k předmětu/události/situaci, v níž ses ocitl. Například se cítíš při kontaktu s lidmi méněcenný. Lidé jako takoví ti nic nedělají, přesto se v tobě při setkání s nimi tyhle pocity automaticky probouzejí — a jen proto se mezi nimi necítíš dobře a vyhýbáš se jim, přisuzuješ jim kdejaké vlastnosti a schopnosti (které máš často pocit, že právě tobě chybí), vyhledáváš samotu, případně se snažíš svůj handicap nějak maskovat (předvádíš se, hraješ si na něco, odvádíš pozornost... = chováš se nepřirozeně, o něco se snažíš). 

Někdo se zase třeba cítí málo hezký. Pak kdykoli potká člověka, který mu hezký přijde, probudí to v něm nepříjemný pocit vyvolaný potřebou se s ním srovnávat. Výsledkem pak je, že se cítí v nevýhodě a tudíž nepříjemně. Zároveň má i pocit, že jej právě takto vnímají druzí. Důležité je si uvědomit, že tyto "nepříjemnosti" jsou jen vlastní pocity, nejde o nic objektivního. Každý člověk je přitažlivý ne tím jak vypadá, jaké má vzdělání, kolik má peněz, ale tím, co vyzařuje. TO je předmětem jeho přitažlivosti. Někdo má velký nos a stydí se za něj, druhý má ještě větší a nestydí se — a jen díky tomu je přitažlivý. Celé je to o vztahu člověka k sobě samému. O tom, co si sám o sobě myslí, jak sám sebe vnímá = o pocitech ze sebe samého.

A stejné je to se vztahem úplně ke všemu. Uvedu ještě jeden typický vztah — k penězům. Cítíš-li se chudý, při každém kontaktu s penězi, s cenovkami na zboží, při debatě o penězích... v tobě automaticky naskočí pocit jejich nedostatku, myšlenka "na to nemám", "to je drahé" nebo aspoň potřeba počítat, ušetřit..., což je dáno vidinou toho, že bys mohl přijít do stavu, kdy ti budou peníze chybět. Ale to je jen TVOJE vidina, která s objektivní skutečností nemá nic společného. Je to jen "tvoje individuální" skutečnost, kterou denně prožíváš jen proto, že si to takhle podvědomě myslíš. To ale rozhodně neznamená, že to tak platí obecně. Platí to jen pro ty, kdo podvědomě myslí stejně jako ty. Tihle lidé ti budou nejspíš i rádi a ochotně přitakávat a ve svých bludech se budete navzájem utvrzovat a říkat si "takový je život".

Podobně choulostivý člověk v sobě nosí pocit, že mu na každém kroku hrozí něco zdravotního — bacil, nákaza, prochladnutí, únava, zranění... Obecně se dá říct, že všechny obavy plynou z představy "vnějšího ohrožení". Řečeno ještě jinak — zdroj něčeho (ať příjemného nebo nepříjemného) člověk vidí někde mimo sebe samého, což je sebeomezující iluze.

Každé omezení je generátorem nepříjemností. Každý tvůj předsudek se projeví tím, že tvou mysl vyvede z klidu a spustí sérii nepříjemných představ, jimž se neubráníš. Na nepříjemné představy (vnitřní strachy) okamžitě reaguje tvé tělo — dostaví se nepříjemné pocity. Čím silnější tvá mylná představa je, tím těžší je pro tebe generování negativních myšlenek a pocitů zastavit. Tím, že daný scénář v podobě série myšlenek automaticky (podvědomě) vygeneruješ, jeho obsah zároveň vyšleš do Vesmíru a on podle něj začíná tvořit tvůj budoucí zážitek. A takhle to jde pořád dokola — kdykoli se setkáš se situací, která tě vyprovokuje, přesně tohle se stane a vždy to pak vede ke stejnému výsledku — něčemu, co nechceš.


A teď na to pojďme kouknout ještě energeticko-informačně. Při každém projevu svého omezení ti hlavou proletí informace typu: toho se bojím!, to nechci!, jsem tlustý!, to je mi nepříjemné!, cože, tolik peněz?, tohle nedokážu!, na to nemám!, kde na to vezmu?...) nebo do minulosti (vzpomínka, výčitka...). 

Zároveň pocítíš aspoň na okamžik slabé sevření (nebo zašimrání) na srdci. Srdce je totiž ventil, který reguluje tok energie tvou bytostí — vždy přesně a okamžitě reaguje na tvé myšlenky. Otevírá se při myšlenkách příjemných (podpůrných), uzavírá se při myšlenkách a představách negativních (omezujících). Tok energie se tedy vlivem srdeční reakce buď umocní anebo přiškrtí. Takto pracuje srdce bez přestání.

Jelikož je vše o toku energie, mělo by ti teď být jasné, jak se svou energií neustále pracuješ — že svými myšlenkami přímo ovlivňuješ srdce, jímž její tok reguluješ a — regulovat cíleně můžeš. Naučíš-li se pracovat se svými myšlenkami a emocemi, budeš schopen tok energie posilovat a záměrně jej využívat ve svůj prospěch. Tohle si uvědom a zapamatuj, to se ti bude sakramentsky hodit.

V každém případě si pamatuj následující větu: Model "přiškrcení toku energie" funguje vždy a tudíž POKAŽDÉ zabrání tomu, abys dostal to, co nepřirozeně vnímáš (lásku, peníze, přátelství, partnera, zdraví, úspěch...). Jinými slovy — NIKDY NEMŮŽEŠ DOSTAT NĚCO, CO VNÍMÁŠ NEPŘIROZENĚ. Nikdy, to totiž nejde, taková možnost neexistuje. Pokud navíc nepřirozeně vnímaná situace způsobí, že se pak tvá mysl zabývá negativními myšlenkami intenzivně (zažiješ šok) nebo delší dobu (myšlenky se točí okolo toho, čeho se bojí), začneš právě to, čeho se bojíš, mocně přivolávat jako svou příští zkušenost, kterou pak i prožiješ.

Chceš-li svůj život obohatit, existuje jediná cesta — zbavit se některého svého bloku, sebeomezujícího pohledu na to či ono. Úplně nejdřív musíš zodpovědně přijmout, že autorem každé nepříjemnosti nebo nedostatku jsi vždy ty sám a nikdo jiný s tím nemá nic společného. Nikdy. Vše je jen o tvé hlavě. Tohle si musíš jasně uvědomit, pochopit to a přijmout. Mnohonásobně si tím zjednodušíš život a zkrátíš svou cestu k vyčištění. Nejvíc času totiž člověk stráví úvahami okolo toho, kdo mu ubližuje a čím, utápí se v nich, rozvíjí je a tím bloudí ve slepé uličce, která nikam nevede, pouze člověka trápí, bolí a jeho svět iluzorních představ posiluje.

Dnešní článek určitě nemá nikoho strašit. Naopak, je tu kvůli pochopení, jak omezující bloky fungují, jak se projevují, co způsobují. A také že jsi jediný, kdo na ně má vliv, což je v každém případě moc dobrá zpráva, protože naučit se jinak myslet zvládneš sám a to hlavní, co k tomu potřebuješ, je rozhodnutí se svému sebeomezování postavit čelem a věnovat mu pozornost. Příští článek bude o tom jak na to.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Tato karta je součástí online seriálu
Člověče, poznej se

Neomezenost je přirozenost sama, je jejím přímým vyústěním. Čím přirozeněji vnímáš svět, tím víc se jí blížíš. Přirozené vnímání je obohacující, vyživující, tvořivé, uspokojující, naplňující. Energeticko-informačně řečeno — udržuje přirozený nepřetržitý tok všeho, co člověk potřebuje, chce, po čem touží.

Přirozené vnímání je pochopením permanentní existence dobra a podpory ze strany Vesmíru, které se projevují automatickým dostatkem a bohatstvím v jednotlivých oblastech života. Vesmír je vytvořen tak, aby každému vše, co chce a potřebuje, bylo umožňováno. Vše, oč si říká, k němu automaticky proudí, dokud to sám nezačne brzdit (tím, že se o to začne "starat"). Zdraví = bohatství v oblasti zdravotní. Láska = bohatství v oblasti vztahové. Finanční nadbytek = bohatství v oblasti prostředků. Přitažlivost a spokojenost = bohatství ve vztahu sám k sobě. A tak dále. A všechna tato bohatství jsou odrazem (vnějším projevem, produktem) bohatství duchovního. Veškeré bohatství všech forem je každému neustále k dispozici, máš jej vždy na dosah ruky a musíš mu jen dovolovat k tobě proudit (rozproudit jej i tam, kde to ještě brzdíš).

Nic jiného než dobro ve Vesmíru neexistuje, protože dobro = energetické proudění. Existuje pouze individuální nedostatek dobra vyvolaný u konkrétního člověka mírou nepřirozenosti jeho představ o světě, o lidech a o sobě samém. Nedostatek dobra je tedy projevem vnímání zkresleného a na energeticko-informační úrovni jde o brždění energetického toku (tvé myšlenky jdou proti samovolnému proudu dobra — vymýšlejí okliky, komplikují, kalkulují, zvažují, pochybují, podmiňují... — představují tedy sílu/překážku/hráz, která jej brzdí). Čím víc se tvé představy od přirozenosti liší, tím větší brzdu představují. K tomu, aby k tobě bohatství proudilo, tedy není nutné něco dělat, ale správně přemýšlet.

Je účinné si stále opakovat, že jedinou brzdou jsi ty sám, že jen ty sám jsi jediným zdrojem všeho dobrého i všeho "nedobrého" (nedostatku dobrého) ve svém životě. Přestat hledat příčiny okolo, kdekoli jinde než ve vlastních názorech. Je omyl svádět neúspěch na někoho jiného, vnímat se jako oběť, vymlouvat se, hledat nějaké spojitosti nebo vlivy ve vnějším světě, cítit se na něčem závislý, odmítat vlastní zodpovědnost — tím vším se jen dál brzdíš a své trápení a neúspěch protahuješ. Vesmír je organizovaný a přesný systém bez náhod, omylů i vnějších vlivů a závislostí — to vše jsou jen nesprávně vydedukované iluze, kterým podléháš, kterým ses naučil věřit. Je-li tedy někde chyba, najdeš ji v sobě, ve svém způsobu myšlení.

Hybnou silou ve Vesmíru je láska. Láska je čirá, ryzí, ničím nezkreslená tvůrčí síla. Proto má maximální sílu i účinnost — nic ji neoslabuje. K lásce nikdy nedospěješ přemýšlením. Dospěješ k ní jedině vyčištěním se od iluzí. Láska je v každém bodě Vesmíru zastoupena, vyživuje jej. A jde jen o to, jestli ji tam vidíš nebo ne a jestli tudíž dáš její síle volný průchod. Čím víc si tohle uvědomuješ, tím přirozeněji vnímáš.

Čistota tvé lásky se odráží i ve tvé schopnosti být otevřený a upřímný k druhým i k sobě samému. To znamená dokázat dělat co skutečně dělat chceš, říkat vždy bez obalu co si myslíš a stejně tak i odmítat dělat věci, které nechceš. Pokud to totiž neděláš, stává se to zdrojem tvé nespokojenosti. Jsi nespokojený, otrávený, unuděný, zpruzený, naštvaný, smutný, rozčiluješ se... a nevíš proč. Vidíš příčiny své nespokojenosti všude kolem, viníš druhé... Ale ti za ni nemohou, vždycky je to jen o tobě a tom, že se nedokážeš jasně vymezit. Anebo si nevěříš, necháš se ovlivňovat (lidmi, tzv. autoritami, podléháš mediální masáži, všeobecně rozšířeným názorům...) a cítíš se tudíž na něčem nebo někom závislý (partner, zaměstnavatel, politik...). Štvou tě pak jeho názory, jeho činy, jeho rozhodnutí, jeho způsoby uvažování, jeho... V obou případech jsi obětí svého sebeomezování, domnělé závislosti a přetvářky, ničeho jiného. Opět to řeknu ještě energeticko-informačně: tím, že se přetvařuješ, přivoláváš do svého života věci a situace, které nechceš. Chceš-li tedy být spokojený, musíš si věřit a jednat otevřeně a upřímně.

Jeden z účinných způsobů, jak se sebeomezování zbavovat, je představovat si svět a vše v něm jako lásku a s láskou se na to dívat. Jinými slovy — učit se lásku úplně ke všemu vysílat bez ohledu na to, jakým dojmem to na tebe působí. Dojem může klamat, ale láska ne. Můžeš začít vizualizacemi sebe samotného a s láskou vnímat sám sebe, své tělo, jeho jednotlivé části. Představovat si, jak tato čistá energie naplňuje každou buňku tvého těla a je její tvořivou složkou. Má sílu ji tvořit a nést informace, které jí chceš dát. Uvědomíš si tím mimo jiné, jakou moc máš nad svým tělem a jeho fungováním. Můžeš si s ním doslova dělat co chceš. A stejně to platí i úplně o všem jiném, protože to vše není ničím jiným než rozšířením tvého těla ve fyzickém světě, protože TY nikde nekončíš, nejsi ohraničený obrysem svého těla. Jsi všude a vše žije v tobě. Jsi Vesmír, který sám sebe pozoruje a prožívá své úhly pohledu na sebe samého. Tohle si odteď uvědomuj znovu a znovu a dojdeš mnohem dál, než si vůbec dokážeš představit.

Čím víc sám sebe budeš vnímat jako celý Vesmír (nekonečnou tvořivou energii) namísto nějakého titěrného těla uprostřed rozmanitého nekonečna, tím větší sílu v sobě budeš cítit. Pokud je tato představa pro tebe teď moc velký skok od toho, jak se doposud vnímáš, začni se ztotožňovat se svým vědomím, svými myšlenkami, nikoli se svým tělem. Sice to není úplně přesné, ale blíží se to MNOHEM víc skutečnosti. Jakmile se vnímáš alespoň jako své myšlenky, dokážeš se vidět nikoli jako objekt. Začneš vnímat i svou interakci s okolím — chápat své vyzařování jako součást sebe i Vesmíru. A to tě nakonec po nějakém čase dovede k pochopení, že Vesmír jsi ty. Každý jsme Vesmír, a každý jej (sebe) vnímáme ze své perspektivy, která je většinou mixem přirozenosti a iluzí. A ty jsi na cestě tento mix přebrat a vyčistit.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Tato karta je součástí online seriálu
Člověče, poznej se

Dnes se zastavíme nad vymezením dvou vzájemných protipólů, navzájem opačných mechanismů myšlení člověka a povíme si o nich tolik, aby bylo jasno, co je který zač — z čeho vychází, jak funguje i co produkuje. A který nám tudíž slouží a který nás brzdí.

Kartu, ke které je dnešní článek, vezmeme odzadu a nejdřív se zastavíme u myšlení či chování reaktivního. Reaktivní myšlenkový systém je postaven na zdáních a z nich dedukovaných závěrech, dohadech, teoriích a hypotézách. Hlava něco na základě smyslového poznání vyhodnotila a vyprodukovala z toho závěr.

Je jedno, zda je cesta od smyslového poznatku (dojmu) k závěru krátká a přímá, anebo jde o celou složitou teorii na sebe navzájem logicky navazujících a ze sebe vycházejících dílčích závěrů. Vždycky půjde o teorii omezenou, která v určitém bodě narazí a za tento bod se už nedostane. Narazí na svou hranici a co je za ní  pro ni zůstane záhadou.

Jelikož už víš, že je Vesmír nekonečný — žádné hranice v něm neexistují. Kde se tedy bere tato hranice, k níž každá teorie odvozená ze smyslového poznatku vždycky dospěje? Tuto hranici nebo lépe řečeno omezení vytyčil sám prvotní poznatek, na němž je celá teorie postavena. Čím dál je od skutečnosti, tím dřív dedukce narazí.

Takhle funguje každý omyl, který v sobě nosíš — je zdrojem většího či menšího sebeomezování. Staví ti hranici, ohradu, za niž se nedostaneš, dokud své přesvědčení nezměníš. Každý omyl, který v sobě nosíš, tě nejen omezuje, ale zároveň zvyšuje míru tvé ovlivnitelnosti a vzbuzuje v tobě pocit zranitelnosti okolím. Kdykoli se totiž dostaneš do situace, která tvůj vnitřní blok nakousne = situace pocházející z oblasti "za tvojí hranicí", automaticky se v tobě začnou generovat mylné představy o vazbách, závislostech něčeho na něčem jiném, o nedostatcích... — jinak řečeno, nastartuje se myšlenkový mumraj produkující zmatené dedukce spojené s přemýšlením "dopředu". Jsi vyveden z klidu, z teritoria, kde se cítíš bezpečně, přestáváš být "teď a tady". Namísto toho tvé myšlenky letí do budoucna, vyprovokovány k potřebě situaci "nějak vyřešit" a zaujmout k ní stanovisko. Toto stanovisko pak není ničím jiným než jasným příkazem pro Vesmír — chci to takhle. Takto vzniklý závěr ale zpravidla vůbec není to, co skutečně chceš, ale to, co si myslíš, že musíš, nemůžeš nebo nesmíš (musíš šetřit/uskromnit se/přistoupit na kompromis/bránit se/bojovat..., nemůžeš si něco dovolit/dělat co chceš/odmítnout/udělat po svém..., nesmíš polevit/odejít/něco otevřeně říct...).

Tomuto způsobu uvažování se říká reaktivní právě proto, že mysl reaguje na vnější impulsy, kterým nerozumí, které nepřirozeně vnímá. Je jimi vyváděna z klidu do obav, k potřebě tyto situace řešit (přemýšlet, vymýšlet, bránit se, hledat bezpečí nebo útočit). Podléhá zdáním, je tedy ovlivnitelná. Není třeba zdůrazňovat, jak je pak takový člověk manipulovatelný, zmatený, jak se cítí ohrožený ani jak je to zneužitelné a zneužívané.

Lidé s nepřirozenými pohledy na svět neustále něco řeší, s něčím nebo někým bojují, dělají co nechtějí, cítí se ohrožováni, což v řeči informačně-energetické znamená, že vysílají všechno možné, jen ne myšlenky na to, co skutečně chtějí. Přijde jim, že o vše musí bojovat, chránit to, honit se, dřít, kalkulují a počítají, a podle toho dělí věci na možné a nemožné. Netuší, že se jen utápějí ve vlastních představách.

Opačným protipólem je myšlení aktivní. Je postaveno na přirozenosti a z ní pramenící schopnosti zůstávat v klidu. Mysl zůstane v klidu pokaždé, když je konfrontována se situacemi, které vnímá přirozeně. Nenechá se zmást ani zastrašit, protože ji to ani nenapadne. A tudíž si nenechá ani nic nabulíkovat, ničím se oklamat ani se nenechá do ničeho vmanipulovat.

Jednoduše řečeno — aktivní mysl si jede po své vlastní vlně, myslí na věci, které chce, a ty si v klidu a nezávisle realizuje, protože jí automaticky přichází do cesty vše, co k tomu potřebuje. Vytváří si vlastní svět, takový, v jakém chce žít, povznesena nad vše, v čem žít nechce a co jí neslouží.

Stav tvé mysli odpovídá v některých životních oblastech stavu aktivnímu a v ostatních stavu reaktivnímu. Ty první věci vůbec neřešíš, ty druhé řešíš pořád. A budeš je řešit tak dlouho, dokud je nevyčistíš = dokud se tvé nepřirozené pohledy nenahradí přirozenými. Jak dlouho to bude trvat není nikde napsáno, závisí to jen na tobě a tom, jak se dokážeš poučit nebo jestli se dokážeš svého bloku zbavit aktivně — pochopením sebe samého, meditací, Tarotem a jinými formami práce s myslí a podvědomím, které všechny vedou k nahrazení nepřirozených pohledů těmi správnými.

Aktivní práce s podvědomím je přímý rozvoj kvality života. Je to postupné rozšiřování teritoria, které vnímáš přirozeně na úkor oblastí, které ještě přirozeně nevnímáš. Funguje to úplně stejně jako když se rozhodneš věnovat čemukoli jinému. Už za chvíli budeš sebe i ostatní překvapovat dosaženými výsledky a po nějakém čase tvé výkony přijdou ostatním úžasné až stěží uvěřitelné. Dokážeš rutinně věci, které si tvá mysl dnes vůbec nedokáže představit a navíc se to stane zdrojem tvé radosti. Pravé radosti — radosti bez vnější příčiny, radosti ze sebe samého. A když žiješ s radostí, všechno se ti daří a všechno co děláš tě baví.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.