Jak žít spokojeně a efektivně

Klepnutím na obrázek jej zvětšíš

Jedním ze stěžejních úkolů vesmírného šampióna je odnaučit se honit a dřít. Žít pocitem, že je neustále potřeba se o něco se snažit.

Pro řadu lidí je představa pohody synonymem pro flákání. Nadřízený honí a kontroluje podřízené, podnikatel honí sám sebe... Za zbytečným úsilím a honěním se stojí iluze, že jsem panáček, který když jen tak stojí, sedí, leží, chodí, nic nedělá. že se jeho život nikam neposouvá, že jeho plány, touhy a potřeby stagnují, že život stojí.

Ve skutečnosti ale svět nestojí ani stát nemůže. neustále se vše mění a děje se to automaticky. Svět je nastaven, aby se neustále měnil, každý jeho bod je neustále v nerovnovážném stavu.

Máš nekonečno možností

A v tomto nerovnovážném stavu čeká na impuls, který jeho stav změní, který udá trend jeho změny. Tím, kdo trend vývoje udává, je člověk. A ten má nekonečno možností, jak to dělat. Je jen na něm, jakou si zvolí. Volba je vždy na každém z nás, a proto je potřeba právě ve volbě vidět nástroj, na který se zaměřit, protože jaký nástroj použiji, tak efektivně ke svému cíli půjdu.

Každý člověk volí přesně podle toho, jak vnímá. Je to logické a jinak to ani nejde. Různé vnímající lidé tedy volí různé nástroje a cílem vesmírného šampióna se naučil vnímat co nejlépe. Má se ptát sám sebe:

"Jaké je nejlepší vnímání?". 
A odpověď zní: "Přirozené." 
"A co to znamená přirozené?" 
"Takové, kdy vnímáš svět i sebe skutečně, nepodléháš iluzi."
"Co tedy znamená vnímat reálně?"
"Vidět podstatu svou i podstatu světa, ne to, jak se ty i svět jevíte navenek."
"A jaká je podstata moje a světa?"
"Ty jsi vysílač informací, představ. A svět je prostředí, které na tvé představy reaguje — plní ti je."
"Takže musím neustále vysílat své představy?"
"Nemusíš, ty to děláš automaticky."
"Myslíš tak, že o tom ani nevím?"
"Přesně tak, dělá to tvé podvědomí. Bez přestání všechny tvé představy vysílá a svět na ně neustále reaguje. Takto — úplně automaticky — vzniká a vyvíjí se tvůj život a vše, co je jeho součástí."

Toto je realita. kdo ji zná, má možnost se naučit podle ní uvažovat. Čím víc mu to půjde, tím jednodušeji a klidněji bude žít. A efektivněji. Uvědomí si, že to, co dříve dělával mechanicky, jde jednoduše přitáhnout. Že strategie, které dříve vymýšlel, vůbec vymýšlet nemusí. Že stačí myslet pouze na výsledek a vše ostatní se samo organizuje a vše, co jeho dosažení potřebuje, k němu samo přijde.

Jak funguje realita

Přírodní či vesmírné zákony, zákony neviditelného světa představ, můžeme nazvat zákony reality. Protože tento neviditelný svět realitou je, v něm vše funguje a vzniká, my to pak jen pozorujeme ve fyzické podobě. Umění žít podle přírodních zákonů spočívá v tom fungovat v souladu s nimi. Dělat to, co má smysl a nefušovat do ničeho, co smysl nemá, protože to zákonitě funguje beze mě mnohem líp. Jde o pochopení své role v procesu tvoření života a této role se potom zhostit a tu hrát. Chápat, že má role spočívá v přikazování (nebo možná použijeme méně invazivní termín žádání) Vesmíru, co si přeješ žít. A tím to hasne. Vesmír už sám reaguje a posílá ti přímo do cesty buď rovnou výsledek, anebo to, co tě k němu nejrychlejší cestou vede, posouvá. Tudíž je nesmysl, abys sám vymýšlel jak to udělat, zaonačit, urychlit, popohnat, postrčit... 

To vše jsou ale naopak brzdy. Fušuješ do rozjetého procesu, na kterém celý Vesmír spolupravuje a narušuješ to naivním hledáním vlastní, rádobylepší cesty. Přesně toto řada lidí dělá, denně, věnuje na to svou energii, čas, úsilí, nervy. A dělají to jen proto, že vnímají sebe i svět jinak. Žijí iluzí o sobě samých a svém fungování. I iluzí o světě a jeho fungování. Nevědí, že jsou s celým Vesmírem neustále spojeni a tento Vesmír pro ně neustále automaticky pracuje. Jemu ani nic jiného nezbývá, je tak nastavený. A na to, abys s Vesmírem spolupracoval, se potřebuješ odnaučit mu kazit jeho nepřetržitou práci. Ona je skutečně nepřetržitá, protože na každý tvůj záměr se okamžitě reaguje, vše se hned organizuje, synchronizuje, výsledek je na cestě k tobě.

Jak žít podle zákonů reality

Podle zákonů reality žiješ tak, že plníš svou roli, která spočívá ve dvou úkolech:

1. Vědomě a pravidelně pěstuješ své představy, své vyzařování. Uvědomuješ si, co si přeješ, co je pro tebe důležité, v čem vidíš hodnoty, jak a kde chceš žít. Tyto představy v sobě pěstuješ a rozvíjíš. Věnuješ jim čas. Tím je nejen vyzařuješ, ale především je ukládáš do svého podvědomí, aby se staly tvým vyzařováním trvalým. Abys tak už pak žil úplně automaticky a mohl své představy dál rozvíjet a svůj život obohacovat.
2. Ve zbytku času děláš, co chceš a jen jsi připravený přijmout to, co k tobě samo přijde. Důležité je ono "přijmout", protože ať to je cokoli, je to dobře a v souladu s tvojí vizí. Řada lidí rozlišuje situace na dobré a nedobré. Ale žádné nedobré neexistují. To je jen klam. Když ode mě odejde zákazník, není to žádná nemilá věc, pouze projev, že už spolu dál nejsme kompatibilní. A že jej přijde nahradit jiný, se kterým budeme fingovat v pohodě. Stejně to je s životními partnery. Je iluze si myslet, že ode mě odešel někdo, kdo je se mnou kompatibilní. Proč by to dělal? Odejde jen ten, kdo má jiné představy a cíle než já a proto nemá smysl se jej silou držet. To nemůže fungovat ani přinášet štěstí. odchod partnera je jen nutná podmínka, aby přišel nový, kompatibilní, se kterým skutečně to, co si přeji, budu i žít. Čili něco pustit, ať je to cokoli, není žádná nepříjemnost, ale cesta k mému cíli. Nic ke mně nechodí náhodně, ale vždy a jedině na zavolání. Úplně vše je reakce na mé vlastní úvahy a záměry. Proto nemá smysl se zneklidňovat tím, co se momentálně děje, stačí vědět, že to je vždy správně.

V obou uvedených bodech zcela absentují starosti, usilování, pochyby, obavy. Je to proto, že toto vše jsou iluze, důsledky nereálného vnímání světa. každý si je přivozujeme jen tím, že vidíme něco, co je ve skutečnosti jiné. Že si o něčem myslíme, že to funguje jinak než jak to funguje. Že vnímáme negativně něco, co nám ve skutečnosti slouží. Že žijeme představou, že nás život nepodoporuje a že když sedíme doma na židli, nic se neděje, že musíme pořád někam běhat a honit se za výsledky.

Důležitám slovem v nadpisku obrázku na začátku článku je "spokojené" nicnedělání. Protože právě ony pocity, které vyzařuješ, jsou nositelem toho, co přijde. Právě ony představují tvá očekávání. Nedělám-li nic, ale těším se na to, co přijde, přijde mi to, nač se těším. Nejde to ani jinak, je to zákon. Když stejě tak nic nedělám, ale obávám se toho, co přijde, přijde to, čeho se obávám. To je tentýž zákon a nemůže to jinak být. Nedělat nic s radostí a těšením se na to nejlepší můžeš díky tomu, že víš, jak funguješ ty i svět. Pak nepropadáš obavám, protože nevěříš na náhody. Víš, že výsledek vždy odpovídá tvé představě o něm. Tudíž se na svou představu spoléháš a víš, že to je vše, co máš pro její splnění dělat.

* * * * * 

Líbil se článek? Nelíbil? Pomohl? Nepomohl? Ohodnoť jej prosím jako ve škole 1 až 5.
Máš-li dotaz nebo názor, napiš jej do komentáře.